souhrnná zpráva o 27 letech činnosti, od historie po současnost - Jan Cimický
V létě roku 1988 se sešla na Kubě z iniciativy španělských a mexických spisovatelů skupinka autorů detektivkářů z několika zemí, na příklad Paco Ignatio Taibo z Mexika, Rodolfo Valera ze Španělska, mezi nimi i zástupce tehdejšího Československa Jiří Procházka. Na tomto setkání se přítomní rozhodli, že vytvoří Světovou asociaci autorů detektivní literatury (AIEP) – Asociación international de escritores policiacos. Důležitým cílem této nově vzniklé asociace byla celosvětová rehabilitace žánru, který díky televizním seriálům, jež přestaly respektovat zákony boje dobra a zla a staly se pouhou přehlídkou násilí, hrubosti a bezcitnosti, tento žánr výrazně devalvovaly. V tehdejším Československu se na detektivku pohlíželo jako na něco podezřelého, protože detektivky byly nejprodávanější knihy na trhu a již první den, ve čtvrtek, kdy se na trhu objevovaly nové knihy, celý náklad býval vyprodán, i když náklad byl na dnešní poměry neuvěřitelný a dosahoval i sto tisíc výtisků. Bylo třeba i u nás vytvořit takové podmínky, aby se detektivní literatura dostala do normálního kontextu literatury, aby nebyla opovrhovaná a odkazovaná někam na smetiště. Bylo třeba zvýraznit její morální a etické poslání. Základní myšlenka podtrhovala nepochybnou potřebnost detektivního žánru a konstatování, že prvek napětí s sebou musí nést každá dobrá literární forma. Aby tento předpoklad byl doslova a do písmene naplněn, stali se prvními prezidenty této nové světové literární asociace nejprve Belgičan Georges Simenon a posléze Švýcar Friedrich Dürenmat (dalšími prezidenty se postupně stali Julian Semjonov, Švéd Karl Arne Blom či anglická autorka Suzane Moody, Jeremiah Healy z USA či Italka Carmen Iarerra).
Na základě postupného přihlašování jednotlivých spisovatelských skupin vznikl mezinárodní výbor. Jedním z místopředsedů se stal Jiří Procházka. Na základě rozhodnutí tohoto výboru byla svolána do Prahy v únoru 1989 mezinárodní konference o roli detektivní literatury v současné společnosti. Tato konference se konala na Dobříši. Zúčastnili se jí mnozí významní autoři – Suzanne Moddy z Anglie, Jürgen Albert z Německa i francouzští autoři Thierry Jonquet či Michel Quint. Zásadní téma bylo „Detektivní literatura a její role v dnešní společnosti“ a přednáška Jana Cimického na toto téma byla z češtiny přeložena do dalších jazyků. Z této konference vzešla i petice, podepsané všemi autory přítomných zemí, adresovaná prezidentu Husákovi s požadavkem, aby byl okamžitě propuštěn stíhaný Václav Havel.
Česká sekce AIEP se sešla na ustavující schůzi 18. 5. 1989 v Klubu českých spisovatelů. Z pozvaných 61 spisovatelů se dostavilo 40. Člen světového výboru Jiří Procházka informoval o dvou stálých sekretariátech v Moskvě a v New Yorku i třech literárních magazínech, které se vydávají – španělsky Enigma, anglicky Mystery a rusky Detektiv Politika.
Již v témže roce se čeští zástupci zúčastnili dvou mezinárodních akcí, jednak detektivního festivalu v Gijonu ve Španělsku, a také říjnového sjezdu AIEP v Acapulku, kde nás zastupovali delegáti Jan Šmíd a posléze i Jiří Procházka a Jana Moravcová.
Základní sestavu světové asociace AIEP tvořily od počátku tyto národní asociace: Arménie, Austrálie, Rakousko, Bulharsko, Bělorusko, Kanada, Chile, Kuba, Československo, Finsko, Dánsko, Francie, Gruzie, Velká Británie, Německo, Maďarsko, Island, Itálie, Kazachstán, Mexiko, Norsko, Pákistán, Polsko, Portugalsko, Rusko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Ukrajina, USA a Uzbekistán. Argentinu reprezentovali dva autoři (Juan Sasturias a Miguel Bonasso).
K definitivnímu ustavení české sekce a jejímu oficiálnímu schválení došlo již 18. prosince 1989, kdy byla schválena ministerstvem vnitra jako nezávislá spisovatelská organizace. Prvním předsedou se stal Václav Erben, komisi organizační zastupovali Roman Cílek, Vladimír Přibský, Jan Šmíd, Karel Štorkán a Zora Wolfová. Komisi tvůrčí a ediční zastupoval Václav Erben, Břetislav Hodek, František Jungwirth, Jana Volná a Ondřej Neff, komisi zahraniční tvořili Jan Cimický, Eva Kačírková, Jana Moravcová, Jiří Procházka a Jaroslav Veis.
Ve dnech 28. až 31.května vznikla Akademie evropského detektivního románu; jejím předsedou se stal Graham Green, víceprezidenty Karl Arne Blom (Švédsko), Rafael Ramirez Heredia (Mexiko), Juan Madrid (Španělsko), Jiří Procházka a Julián Semjonov (SSSR).
Krátce poté se podařilo vytvořit první čistě detektivní edici ADELA, kde začaly vycházet české detektivní romány, čehož se obětavě ujala Jana Moravcová, a zároveň i první překlady zahraničních autorů, které editoval František Cinger (např. Eric Wright, Robert Thomas). V průběhu let se objevovaly různé náměty, na příklad příběhy, povídky se čtyřmi konci po vzoru kinoautomatu, o nichž by hlasovali čtenáři.
Česká asociace se vždy aktivně podílela na práci světového výboru. Významně zde po Jiřím Procházkovi pracoval Jaroslav Kopic, a to jako místopředseda světového výboru s pověřením pro východní Evropu. O významném postavení českých autorů detektivní literatury svědčí i fakt, že se u nás v Praze ještě dvakrát konalo zasedání světového výboru. Poprvé to bylo v Průhonicích roku 1995, které garantoval právě Jaroslav Kopic, druhé zasedání bylo od 4. do 9. října v Praze v hotelu Ariston,
Záštitu nad ním převzal tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Součástí tohoto zasedání byla konference o násilí za účasti zahraničních hostů i významných osobností z naší strany, mezi nimiž byl plk. JUDr. Karel Malý, vyšetřovatel ÚV ČR - Orlické vraždy, filmový režisér Jiří Svoboda - Zločin na filmovém plátně, JUDr. Jan Hlaváček, ředitel KÚ – Vývoj forenzních disciplín, JUDr. Miroslav Antl, státní zástupce – Vraždy bílých koní, PhDr. Štěpánka Tůmová – Pachatelé vraždy očima forenzní psycholožky, PhDr. Karel Milička – Vývoj detektivní literatury, Mgr. Petra Vitoušová, prezidentka BKB – Oběti trestných činů, pplk. JUDr. Luboš Valerián, vyšetřovatel KÚV Ostrava – Případ „Apollo“. O vystoupení jsme požádali rovněž Jeremiahe Healyho (USA) – Dokáže detektivka inspirovat ke zločinu? a Erica Wrighta (Kanada) – Paralela násilí v životě a umění. Uvedení autoři i jejich příspěvky byli na špičkové úrovni. Na tomto zasedání byl prezidentem zvolen americký autor Jeremiah Healy. Opakovaně jsme se účastnili i zasedání mimo naši republiku – ve Španělsku v Barceloně a naposledy v Německu v Daunu a Lucemburku (Jan Cimický a František Cinger) roku 2004. Zde byla zvolena za prezidentku italská autorka Carmen Iarrera. Již na tomto setkání bylo zřejmé, jak se mění svět. Hlavní myšlenka těchto přátelských setkání se proměnila v hledání určitých konkrétních trhů, uplatnění atd. Ukazovalo se, že bude třeba se přizpůsobit počítačové invazi, přílivu jiných médií a v neposlední řadě i nástupu nových technologií v knihovnictví ve formě „čteček“. V určitém předstihu naše organizace založila již v roce 2002 své webové stránky.
Tradice autorů detektivní literatury je obecně uznávaná a Československo označováno za „detektivní velmoc“. Jména autorů, kteří se detektivnímu žánru také věnovali, jako Emil Vachek, Karel Čapek, Jan Trefulka, Vladimír Neff, Anna Sedlmayerová, Ladislav Fikar, Václav Erben, Eva Kačírková, Jiří Marek, Hana Prošková, patří k výrazným osobnostem české literatury.
Vzrůstající zájem o detektivní literaturu se projevil i u našich zahraničních členů, na příklad se našim členem stal Josef Škvorecký, žijící v Kanadě a do vzniklého FAN Klubu byly přijaty další osobnosti, na příklad kardinál Vlk či Magdalena Dietlová, oba velcí fandové detektivní literatury. V prvních letech byl předsedou české sekce AIEP Václav Erben, po něm převzal tuto funkci Jan Šmíd a poté Jan Cimický, Andrea Vernerová a v dalším období opět Jan Cimický. AIEP udělil dvěma svým členům titul „čestný předseda“, dnes již zemřelému Janu Šmídovi a následně i Janu Cimickému.
V prvních letech po vzniku Obce spisovatelů platilo, že předsedové nebo místopředsedové kolektivních členů byli v Radě obce spisovatelů, což se dlouhodobě respektovalo, dokud Rada obce měla nějaké finance a než začal postupný úpadek. V době předsednictví Evy Kantůrkové dostával i AIEP deset tisíc korun příspěvku na rok, což spolu s členskými příspěvky umožňovalo vyhlašovat soutěže a předávat ceny.
Cena Havrana za nejlepší povídku se udělovala a zatím uděluje od roku 1994, to znamená 22 let!
Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivní vydaný román uplynulého roku se uděluje od roku 1995. Několik let jsme ve spolupráci s dcerou L. Fikara, paní Drtovou, vyhlašovali i Fikarovu cenu pro nejlepší rukopis, Ladislav Beran organizoval setkání se čtenáři v okresní knihovně v Písku na téma: „O zločinu převážně vážně“, František Špaček přišel s návrhem organizovat literární soutěž pro policejní složky např. na téma: můj nejhorší zážitek, můj největší případ apod. Pro členy AIEP byl připraven a v roce 1996 realizován zájezd po stopách dvou slavných detektivů, v Londýně na Baker Street 21 za Sherlockem Holmesem a následně v Paříži na Nábřeží Zlatníků za komisařem Maigretem. Zájezdu se účastnili i spisovatelé, kteří detektivky nepíší, na příklad Karel Pecka. Byla organizována soutěž ve střelbě na střelnici v Čimicích, účastnili jsme se na živém internetovém vysílání Radio vnitro – zejména Antonín Jirotka, Zoja Turková a Jan J.Vaněk, zajímavý nápad byl i pořádat veřejná čtení na policejních školách. Členové české sekce se také každoročně podíleli na organizaci a přednáškách Literárních Luhačovic, kde pro mladé autory mimo jiné byly zařazeny i přednášky a semináře s tématem detektivní literatury.
Ministerstvo kultury za ministra Pavla Dostála přiznávalo i granty pro malé organizace, takže příšivky od pěti do deseti tisíc na rok umožňovaly organizovat i další aktivity, které vždy vyžadovaly alespoň menší finanční příspěvek. Již deset let však ministerstvo zamítá naše žádosti a zdůvodňuje to změnou politiky přiznávaní dotací – od malých dotací malým organizacím přistoupilo k velkým dotacím především pro filmaře. Neodpustím si kritickou poznámku: nezdá se, že by milionové příspěvky nějak pozvedly naše filmové umění… Nám by i malé finanční částky umožnily více aktivity, než jen přežívat. V současné době tedy žijeme jen z našich příspěvků, které jsou hluboce symbolické, po celou dobu existence společnosti pouhých sto korun – a přesto je hodně z našich členů neplatí. Myslím, že by každý člen měl nahlédnout do účetnictví a přesvědčit se, zda splnil alespoň tuto povinnost!
Posledních dvacet let se naše organizace potýká i s neexistencí prostorů, kde by se mohli členové stýkat. Chybí klub či klubovna, kde by spisovatelské organizace mohly, jako tomu bylo dříve ve Svazu spisovatelů, užívat prostory organizace, kde by se scházel výbor a kde by bylo možné konat společenské setkání jako je toto. Důstojné prostředí na předání cen, aniž by za to bylo nutné zaplatit, jsme získali jen zde či v Jazzové sekci. Naše organizace nemůže bohužel zaplatit ani malé částky za pronájem. Stejně tak je již ohroženo další předávání cen. Cena sošky Havrana je zhruba pět tisíc korun, letos můžeme udělit tu poslední… Cenu Jiřího Marka nechává vyrobit v posledních letech současný předseda ze svých finančních prostředků.
K dispozici jsou naše webové stránky, které s jistými výkyvy alespoň rámcově informují o našich aktivitách. AIEP úzce i nadále spolupracuje s KALFem, se společností Sherlocka Holmese a Agathy Christie. Pro zájemce je k dispozici přehled udělených cen Havrana i Cen Jiřího Marka.
V posledních letech se výrazně projevuje i z centra AIEP jistá únava a aktivita poklesá. Velká média nemají zájem o náměty, i když detektivek se točí mnoho, ale jen z úzkého a omezeného okruhu spřátelených autorů a scénáristů. Zcela výjimečně se podaří izolovaně prosadit. Naštěstí v oblasti vydávání knížek je zde několik nakladatelství, která detektivní příběhy vydávají, na příklad brněnská MOBA, plzeňská Nava či Baronet v Praze, a zájem v posledních letech projevila i Mladá fronta. Především je zde ovšem třeba vyzdvihnou letitou spolupráci s publikacemi, které vydává Pražská vydavatelská společnost Františka Čermáka. Veliké díky! Tady jsou každoročně publikovány ty nejlepší detektivní povídky. Společnost se opět atomizuje a společně se sjednocující se Evropou jako by mizela potřeba se i v této oblasti stýkat a zdá se, že každému je dobře jen na jeho písečku. I naše česká sekce prožívá krizi a hledá způsoby a formy, jak se opět vzchopit. V následující diskusi uslyšíte řadu návrhů, o nichž je možné diskutovat. Je možné, že tradiční klasický způsob setkávání nahradí internet.
A jak realizovat náměty a návrhy, bude již úkolem nového výboru AIEP, který vzejde z voleb. Úspěšnost práce je odvislá od zapojení a zájmu lidí.
Dovolte, abych na tomto místě poděkoval všem odcházejícím členům výboru za jejich dosavadní práci a abych poděkoval i vám všem, že navzdory nepříznivým podmínkám jste stále neztratili chuť a energii podporovat českou detektivku.
Díky vám!
Celý text ke stažení
česky
