RECENZE Česká detektivka první kategorie. Jiří Březina, Vzplanutí 12.03.2019
Krajské LISTY
https://www.krajskelisty.cz/kultura/21565-recenze-ceska-detektivka-prvn…

S takovou suverenitou, volností a lehkostí, s jakou Jiří Březina sepsal svůj poslední román, na to moc často nenarazíme. A co víc, mladému spisovateli z Českých Budějovic se podařilo držet naši velmi vytříbenou pozornost do poslední stránky. Nejen díky příjemnému stylu vyprávění a kvalitním obrazům – scénám – ale především kvůli dvojité pointě. K tomu všemu se dostaneme.

Jiří Březina se narodil na podzim roku 1980 v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a živí se jako textař webových stránek. Miluje prý chození po horách a věnuje se elektronické hudbě. Stál u zrodu českého vydání kultovní knihy o hudebním průmyslu KLF: Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Jeho první detektivka Na kopci získala v roce 2013 Cenu Jiřího Marka za nejlepší český detektivní román. V následující detektivní sérii uvedl na scénu hlavní postavu policisty Tomáše Volfa.

Jak autor potvrdil, ten úplný debut po vzoru evropských velikánů připravoval mnohem, mnohem dříve. „Jmenuji se Jiří Březina a svůj první román jsem začal psát v sedmi letech. Byl o pravěkých lovcích a nikdy jsem ho nedokončil." Za troufalý humor a nadsázku se samozřejmě omlouváme. Dodejme také, že zmíněná citace je kromě jiných k nalezení na oficiálních stránkách autora.

Jeho dosavadní tvorba, kterou pečlivě spravuje Motto, čítá čtyři poctivé a čtivé knihy: Jde o ´Promlčení´, ´Polednici´ a ´Vzplanutí´ (v roce 2013 vyšla detektivka mimo tuto řadu. ´Na kopci´ vydalo taktéž Motto, ale my tuhle skoro čtyř stránkovou knihu bohužel nečetli).

Ve všech případech se setkáváme s mladým policistou Tomášem Volfem a jelikož jsme všechny tři knihy ze série četli, můžeme potvrdit a přiznat, že jde o plasticky tvarovanou postavu bez výraznějších nadlidských vlastností. Tím narážíme například na Weaverova Rakera, který se sice čte jedna radost, ale jsou v těch románech situace, jimž se nechce věřit. Raker přežije vše, Volf si vystačí s nepřízní osudu a občasnou ranou válečkem do hlavy.

V čem je Vzplanutí jiné?

Březina si dokázal nevídaným a dramaturgicky pevným krokem poradit s takzvanou double – pointou. Neboli dvojitou pointou, chcete-li. Ale ještě k ní přidal výhybku. Můžeme uvést, že část knihy vede čtenáře jasným směrem: vyšetřování podivné smrti. Druhá část se té první jakoby netýká. Je psána formou deníkových vzpomínek a ani po třetině knihy nebude jasné, o co se jedná. Přejděme proto k ději.

Všechno to začalo nálezem shořelého těla někde v Praze. Z prachu trčí jen nohy. Respektive to, co z nich zbylo. Nadpřirozený jev, zvláštní shoda okolností nebo rafinovaná snaha zničit důkazy? To je případ, nad kterým kroutí hlavou i vyšetřovatel požárů. Najít odpovědi rozhodně nebude snadné. Poručík Tomáš Volf na novém působišti v Praze mezi nové kolegy zrovna nezapadl a na složité vyšetřování je tak vlastně sám. Pomůže mu návrat k uzavřenému případu, který začal podobně hrůzným nálezem? Může se ale stát, že narazí na něco, co změní život hned několika lidí.

Březina se s vervou sobě vlastní pustil nejprve do vědeckého bádání. To mu umožnilo chápat, jak funguje oheň, kterak postupuje a jaké stopy za sebou nechá. V tomto je potřeba poděkovat za všechny čtenáře, jelikož podstata činu (netvrdíme, že zločinu) je věrohodná a pragmatická. To je důležité vnímat. Žádné sci-fi se v případě recenzovaného titulu nekoná. Mladý policista se navíc snaží jít proti zdi, protože jeho šéf tvrdí, že se nic nestalo, žádný mord se nekoná a práce je na oddělení habaděj. Volf neposlouchá a koná. Mezitím se v kurzívou psaných pasážích dostáváme do života mladé holčiny, která pracuje v místním obchodě jako prodavačka. Nuda, šeď, čtvrtka másla, panák vodky do jedné nohy, čtyři rohlíky… Zažívá a prožívá to, co každá mladá dívka. Lásky, jízlivé poznámky, trápení, radosti. Setkáváme se se jmény, která do vyšetřování výše uvedeného případu nezapadají. A to ani zdánlivě.